Bohyně a antikoncepce dnešní doby

 

Antikoncepce a bohyně v nás?

   Téma, které se dotýká každé ženy, dívky a matky. V dnešní době zvláště důležité, protože ženy ztrácejí kontakt sami se sebou se svým tělem a potažmo se svojí bohyní. V době, která je zaměřená na úspěch, výkon a sebe prosazení na úkor jiných, je žena se svým vnitřním potenciálem a schopností stále nepřijatá a neoceněná. Není to, ale muž, který ženy neocení, ale jsou to ženy, které si nedávají důležitost, úctu a hodnotu. Jen ony mohou dát svému životu i tělu patřičnou úctu, protože jen tak se budou cítit naplněné a spokojené. Antikoncepce je něco, co odvádí ženu od svých vnitřních pocitů od svojí intuice a vnitřní síly. Tato chemie zničí v těle ženy veškeré jemné nitky propojení s intuicí a světlem. Žena se začíná měnit, ztrácet se ve svých emocích nebo dokonce je přestává cítit a začíná se chovat, tak jak to chtějí ostatní, ale ne tak, jak to cítí ona. Nepozná, kdy má v sobě cyklus tvorby a kdy má v sobě cyklus odpočinku nebo nabírání sil k tvorbě. Vytěsní tento cyklus a již není cyklická tedy božská, tak jak nás stvořil Bůh k obrazu svému. Pokud máme být obrazem boha, jsme sami bohyně. Tato cykličnost nám dává vnitřní sílu, pochopení a moudrost. Cykly se v nás snoubí v jemných vlnách, které známe, přijímáme a můžeme se na ně spolehnout. Jen tato žena se může projevovat jednou divoce, podruhé jemně a mírumilovně. Žena přesně ví, kdy použít svoji sílu a moudrost. Antikoncepce způsobí, že ženy jsou stále více přizpůsobovány tlaku společnosti a mužů, čímž sami sebe potlačují a necítí se šťastné a naplněné.  Později muži tuto ženu opouští, protože nenalezli světlo a bohyni v této  ženě a jsou nuceni hledat dál. Antikoncepce dokonce způsobí vymizení specifické vůně ženy, která slouží jako vábnička na vhodného partnera a potencionálního otce svých dětí. Odtržení od svojí podstaty a vnitřní síly dále způsobuje různé nádory prsu, dělohy nebo děložního čípku. V dnešní době poměrně častá diagnóza, ale je to způsob, jak změnit své prožívání a dále změnit svůj pohled ne svoji bohyni. Buďme bohyněmi, milujme svoji cykličnost, svoji dělohu, která představuje matku Zemi, tu která vše stvořila. V děloze vniká i zaniká děložní tkáň, tak jako vše v přírodě  vniká a zaniká. To je ta přirozenost, ta síla, která nás nutí jít za poznáním, za světlem k samé podstatě naší duše. Vzdejme úctu naší matce, Zemi a nám samotným.

S úctou Kateřina Bílková